Vznik kapely je datován k jaru 1984. Tehdy se z hospodsky volnějšího rádoby bluegrassového uskupení, které se scházelo od podzimu 1983 v klatovské hospodě "NA POPRDĚ", vymanil základ budoucí skupiny, jež vešla ve známost pod názvem F.R.C.

Po rozpačitých začátcích se začalo s urychlováním kapelního vývoje hlavně v rámci nutného přeškolení kapelníka Karla Syky z kytary na pětistrunné banjo, aby se tak eliminovala ztráta původního banjisty, který odjel s CKM na nezapomenutelný a jak se dál ukázalo i velice dlouhý zájezd do "kapitalistické" ciziny (Ota Langmayer).

Neméně důležité bylo i to, že trio Karel Syka, Pavel Voska a Míra Vítek, které se shodlo na hlubším zájmu o C&W-muziku a v návaznosti na to si přislíbilo potlačení pivní závislosti, započalo se systematickým vyhledáváním dalších muzikantskch posil. Tak přišli Karel Vanka a Olda Ondrušek a byla tím dána základní sestava kapely ve složení: Karel Syka - kapelník, banjo, kytara, sólový zpěv, vokál, Pavel Voska - kontrabas, Olda Ondrušek - doprovodná kytara, příčná flétna, sólový zpěv, vokál, Karel Vanka - foukací diatonické harmoniky, Míra Vítek - mandolína, sólový zpěv, vokál. Okolí začalo vnímat vznik nové C&W klatovské kapely F.R.C., která zkoušela, zlepšovala se a záhy hrála na nejrůznějších akcích trampů a přátel country-muziky. Do listopadu roku 1989 se v sestavě objevili ještě další dva noví hráči: Franta Melichar (1987)- kytara, sólový zpěv, vokál a Jiří Macháček (1988) - housle. Tato sestava byla zachycena i na prvním barevném plakátu kapely F.R.C. a v této sestavě začala dobývat kapela scény jak doma tak i v zahraničí.

Nesporným kladem tehdejší doby byl fakt, že všichni členové byli z Klatov, hodně se zkoušelo a všichni pro kapelu a muziku žili. Po muzikantské stránce byla největším přínosem léta 1987 až 1989, kdy kapela zkoušela v propůjčených prostorách klatovské firmy TVAR nedaleko od restaurace STARÁ RYCHTA, která je s dějinami FRCu kromě POPRDY také úzce spojena. Velice chvályhodné bylo, že od prvopočátku se odvíjelo dění v kapele a kolem ní hlavně na bázi kamarádských vztahů, což do značné míry otupovalo "ponorkovou nemoc", která se časem dostavuje u všech dlouhodobě působících kolektivů. Během dalších let přišlo a odešlo, nebo jen prošlo ještě hodně lidí, ale to je již další kapitola. U příležitosti 15. výročí trvání kapely (r. 1999) to bylo lakonicky a v kostce řečeno asi tak, že od prvních nesmělých krůčků novorozence až do téměř vyrovnaného pochodového kroku zralého adolescenta se v řadách kapely vystřídalo rovných 17 lidí (vždy pouze chlapi), na zvuku se podíleli tři kmenoví zvukaři a dopravu zajišťovalo 7 "dvorních" řidičů.

Faktem zůstává, že kapela byla od roku 1990 silně vytížená a nároky na každého byly stále větší a větší a to hlavně z hlediska podřízení svého soukromí kapelním aktivitám. Všichni měli své civilní zaměstnání (závislou pracovní činnost) a museli se přizpůsobovat novým pracovním podmínkám, měli rodinu, existenční starosti a přitom jen jedny nervy. Prvním odstupujícím muzikantem byl Václav Macháček (r. 1991), dalším v pořadí pak Franta Melichar (r. 1993). Na kratší dobu po něm sice přibyl do sestavy kytarista a zpěvák Míra Johny Tafat, čímž se spoluřešily některé problémy Oldy Ondruška, který vyměnil své původní zaměstnání vojenského muzikanta za povolání učitele hudby v Nepomuku, aby pak v nedalekém Ždírci postavil barák a zabydlel se tam. V roce 1994 se s aktivní účastí v kapele musel v podstatě ze zdravotních důvodů rozloučit i jeden ze zakládajících členů Pavel Voska. Na jeho místo byl draftován do dneška alternující rockový baskytarista Boža Kraus z Blovic, se kterým Olda Ondrušek vytvořil "jižanskou sekci", a tak se oddálil o několik let i jeho odchod (před tím už ale odešel z kapely Míra Johny Tafat).

Počátkem roku 1998 zažila kapela jeden z větších třesků. Odchod ohlásil Olda Ondrušek a s ním skončil svou pravidelnou činnost i Boža Kraus. Na začátku hlavní sezóny nezbývalo nic jiného, než rychle přelanařit do kapely novou krev. Tou byl Pepík Týr (banjo, zpěv), který s sebou přivedl dalšího muzikanta Ivana Běla (dobro, harmoniky, zpěv). Post baskytary byl obsazen Martinem Arturem Šperlem. Díky předcházejícím muzikantským zkušenostem těchto lidí a díky zvýšené zkouškové aktivitě neztratil FRC ani dech ani krok a započatou sezónu odehrál naplno. A tak tomu bylo dál až do podzimu 2002.

Na začátku září 2002 "pro vysoké pracovní vypětí a klid v rodině" prakticky v jednom týdnu zatroubili na okamžitý a nekompromisní ústup v té době dva klíčoví hráči - baskytarista Martin Artur Šperl a jeden prakticky ze zakládajících členů kapely Karel Vanka, hráč na foukací, vynikající speaker a smíšek kapely. Situace byla o to horší, že bylo třeba dotáhnout do konce ještě zbytek sezóny. Ze starých kapelních psů tak nakonec zůstalo pouze duo statečných "padesátníků" Syka-Vítek. Ti se museli v duchu morálních tradic kapely postarat o to, aby FRC nebyl vyvrácen z kořenů, což se po měsíci tápání povedlo.

Jako nový kmenový basák byl náborován Karel Kajetán Nováček, který sice do té doby na baskytaru moc nehrál, ale nezdráhal se. Je to ostatně multiinstrumentalista (kytara, bicí, baskytara) a letitý aktivní muzikant (ročník narození: 1955). Image čistě mužské kapely bylo poprvé za 18 let od jejího vzniku narušeno angažováním mladičké sólové zpěvačky Gábiny ŠŤASTNÉ (ročník 1985). Díky těmto opatřením FRC opět se ctí dokončil sezónu a byl připraven do sezón nadcházejících. Jenomže "nic netrvá ale věčně, ani láska k týhle slečně" anebo spíš její k FRC. Začal se projevovat velký věkový odstup, izolovanost samotné mladičké ženské a nakonec se přidaly i nějaké zdravotní potíže. Pověstnou poslední kapkou se stala její touha prosadit se v rámci jiné kapely ve "funky-stylu". Rozešli jsme se kultivovaně a jako kamarádi s tím, že si její písničky ponecháme jako "spící projekt Gábina" a že se, kdykoli se to bude hodit, můžeme domluvit na jejím hostování.

Od této doby si můžeme říkat "bylo nás pět". Dobré je to například v tom, že se lépe vejdeme do auta. Navíc páteřní hráči kapely (kytara, basa, mandolína) jsou opět z Klatov a mohou občas nazkoušet nějaké základy pro nové skladby. "Bezpáteřní" hráči z jižanské sekce, kteří mají zastřešovací firmu a neví, co je to volný čas, už hrají na své nástroje totiž jen na veřejných akcích (doma necvičí a na zkoušky nejezdí). Ale každý se musí nějak živit a oni jsou šikovní, když ze živnosti udělali prosperující firmu. Musí pak být šikovní i na to novější, co se vybraných skladeb uchytí. Tam rychle nahrajeme demo-snímek, aby si to každý mohl privátně naposlouchat a případně se to i nějak doučit.

Kapela je dnes, dá se říci, aspoň v místních podmínkách pořád pojmem a stálicí. Rok 2004 byl rokem jejích dvacetin. To byla ještě mladicí. Ale léta běží, vážení. Teď už musíme pomalu přemýšlet, jak oslavit 25 let trvání, protože hrát nás zatím baví. Nic na tom nemění ani fakt, že tři z nás jsou už v klubu padesátníků a bývalým zajíčkům z jižanské sekce také ročky neubývají. Dokud se lidem neomrzíme, chceme se ještě rozdávat...